„Nebojte se dělat chyby,“ říká lektor kurzu Podnikni to Martin Kavka.

O podnikání, zkušenostech a dojmech z podnikatelského kurzu na ČVUT jsme si povídali s Martinem Kavkou, lektorem kurzu Podnikni to. Proč je pro Martina podnikání způsob života a co radí zájemcům o práci na volné noze?

 

 

Martine, je podnikání u tebe generační záležitostí? Kdo nebo co tebe přivedlo k podnikání?

Není, naši nepodnikali. Ani babička s dědou. Ani druhá babička s druhým dědou. Nějaké živnostníky bych tam možná v rodokmenu našel, ale k podnikání jsem se přivedl sám. Začal jsem už v zaměstnání – tzv. malými sázkami, kdy do toho nejdeš all-in, ale zkoušíš, co ti jde, co nejde, učíš se. Je to fajn cesta, jak si nenabít hubu.

 

Co na podnikání máš rád?

Svobodu. Že díky sobě uspěješ, že to kvůli sobě poděláš. Ty možnosti, které dneska jsou. Můžeš se věci učit, můžeš je delegovat, můžeš být multioborový. Musíš být. Takže se pořád něco učíš, pořád jdeš dál. Líbí se mi mindset, že chyba není selhání a konec světa – chyba je součást procesu učení. To všechno se mi na podnikání líbí. Když se daří, peníze nejsou špatný. Když se nedaří, tak je to drahý školný. 🙂

 

V souvislosti se svým podnikatelským záměrem hacknutou češtinou, o němž bude řeč níže, v jednom z rozhovorů jsi prohlásil, že „Jazyk je jako divoká řeka, která si najde cestu, jak proplouvat, posunout se přes bariéry, které ji stavíme“. Je něco, co ti v podnikání připadá jako bariéra? Zkrátka něco, co na podnikání rád nemáš?

Byrokracii, samozřejmě. Chápu, že nějaké papírování je nutné, ale dělat z toho raketovou vědu mi přijde zbytečný. Třeba to AI změní 🙂 Taky si myslím, že zbytečně házíme v Česku klacky pod nohy začínajícím podnikatelům – říkám si, že třeba první rok, možná dva, by tě měl stát nechat dýchat, abys měl šanci něco nakopnout, rozjet. Pak se to zúročí a budeme z toho těžit všichni – ale tady je pořád taková ta lehká podprahová mentalita, že musíme všechny hlídat, protože všetci kradú.

 

O podnikatelích se říká, že vpodstatě pracují non stop, jejich pracovní doba je značně pružná. Jak je to s tebou? Stanovuješ si během dne jasně vymezenou pracovní dobu pro svoji práci? Dokážeš takzvaně vypnout?

Myslím, že když chceš změnit celý svět, tak asi musíš dělat nonstop. Pak už to jde ráz na ráz – karma v pytli, manželka a děti odstěhovaní a infarkt v padesáti. Hele, tohle já nechci. Nechci změnit svět, posílat lidi na Mars. Chci změnit svůj kousek světa, chci hezky žít, chci si podnikání designovat tak, aby to dávalo smysl mně i lidem okolo.

„Chci si podnikání designovat tak, aby to dávalo smysl mně i lidem okolo.“

Zažil jsi období, kdy se ti nedařilo a uvažoval jsi, že s podnikáním skončíš? Pokud ano, co tě přimělo setrvat?

S podnikáním jako takovým ne – jen s některými projekty. Myslím, že je důležité umět pouštět věci z rukou. Když vyskočíš z mrtvého projektu, máš šanci skočit na jiný, který bude úspěšnější. Podnikání je pro mě způsob života, nedovedu si představit, že bych se toho vzdal – nebo minimálně ne na dlouho, určitě by se zase vynořilo něco, do čeho bych se pustil. 🙂

 

Co tě vedlo ke tvorbě projektů, kterými ses proslavil, onlinového slovníku Čeština 2.0 a následně vydané knihy Hacknutá čeština?

Náhoda. U Češtiny 2.0 to začalo slovem zaslechnutým v tramvaji. A teď je z toho on-line slovník, kde je skoro 28 tisíc slov a který mi přináší část příjmů. Trvalo to jen patnáct let. 🙂 Hacknutá čeština vznikla taky náhodou – s nakladatelem Tomášem Baránkem z Jan Mevil Publishing mě propojil Robert Vlach z Na volné noze a bylo to. Tyhle náhody miluju. Nikdy nevíš, jaká drobnost, zdánlivá ptákovina, pak ovlivní tvůj život, nebo ho převrátí naruby.

 

Dá se očekávat, že reakce na tvorbu onlinového slovníku byly různé, ať už ze strany tvých přátel, kolegů z branže, odborníků na Český jazyk, široké veřejnosti… Převažovaly ty pozitivní? Vzpomeneš si na nějakou nečekanou reakci, ať už v pozitivním nebo negativním duchu?

Zajímavé je, že jazykovědci mají Češtinu 2.0 hodně rádi. Jediné hejty přicházely od běžných lidí – prý przním češtinu. Tak to prrrr, já ne, to my všichni. 😀 Teď už negativní reakce skoro nejsou, asi to potřebovalo čas. Myslím, že bychom neměli být s češtinou zaprdění – jazyk, který se nevyvíjí, nepřebírá cizí slova apod., tak nežije. A já z češtiny fakt nechci mít latinu, díky! Čeština by měla být zábava, legrace, jiný mateřský jazyk, který budeme znát do sebemenších detailů, už mít nebudeme. 🙂

 

Máš nějaký podnikatelský vzor, který tě inspiroval nebo nadále inspiruje?

Vzory asi nemám, ale hodně inspirativní jsou pro mě lidé z portálu Na volné noze. To je boží komunita, na kterou nedám dopustit. Inspiraci jinak hledám všude možně, v podnikatelském světě občas – ale to si spíš jen něco vyzobávám. Mít vzor znamená vzít toho člověka se vším všudy, a toho jsem dalek – nikdo není dokonalý. 🙂

 

Máš nějaký velký sen, ať už z hlediska podnikání nebo v osobním životě, kterého bys chtěl dosáhnout?

Podnikatelsky: Změnit ten můj kousek světa, mít na něco pozitivní dopad. Bavit se při tom a  vydělávat. 🙂 Osobní: Užívat si dál skvělou rodinu, trávit čas se svou ženou a dětmi, vidět z dětí růst úžasné mladé lidi. To se neochodí. 🙂

Přejděme teď ke kurzu Podnikni to. Jak dlouho pracuješ jako lektor pro Podnikni to? Co tě vedlo začít vést kurzy podnikání?

Teď to bude můj čtvrtý turnus. Chtěl jsem zkusit něco předat, pomoct lidem něco odšpuntovat – a těšil jsem se na tu energii podnikavých lidí.

 

Vedeš nebo jsi vedl kurzy i na jiných univerzitách? Jsou studenti ČVUT něčím specifičtí oproti jiným?

Na jiných univerzitách ne – ten první byl otevřený pro studenty i veřejnost pod hlavičkou Komerční banky. Na ČVUT je to fajn, protože kromě technických byznysových nápadů jsou tu nápady, které bych vůbec nečekal. Líbí se mi drajv, nasazení. Baví mě to tu. 🙂

 

Jsi profesně v kontaktu s některým z předchozích účastníků kurzu Podnikni to?

Občas si napíšeme, občas se potkáme u pivka nebo kafe. Tam je to buď neformální pokec, nebo se mě třeba ptají na můj pohled. Nikdy neodmítnu.

 

Když srovnáš sebe na začátku kariéry a studenty, které v kurzu učíš, vidíš nějakou podobnost v uvažování, nebo je dnešní generace budoucích podnikatelů/zájemců o podnikání jiná?

To už je tak dávno, co mi bylo 19 nebo lehce přes 20! Tehdy jsem ještě o podnikání neuvažoval. Dělal jsem novinařinu a myslel si, že ji budu dělat celý život. A pak jsem svoji kariéru několikrát změnil – líbí se mi, že holky a kluci, kteří jdou do kurzu, to chtějí zkusit, trochu se obouchat. Možná zjistí, že podnikání pro ně není – i to je fér. Ale dostanou rámec, ve kterém můžou přemýšlet, systém práce s podnikatelskými nápady. To nikdy není na škodu ani v zaměstnání třeba. Ona ta podnikavost a inovativní přístup, schopnost řešit problémy, ta bude čím dál víc ceněná v budoucnu. Podle mě. Takže projít si něčím takovým je vždycky fajn.

 

Kdybys mohl jednou větou oslovit zájemce z řad studentů a studentek ČVUT o kurz Podnikni to, aby se do kurzu přihlásili, co by to bylo?

Asi viz výše: Přijďte si osahat, jak podnikání vypadá – a zjistíte, co potřebujete, abyste předčili 90 % všech podnikatelů.

 

Martine, poslední otázka, jakou radu bys dal začínajícím podnikatelům a podnikatelkám?

Nejhorší je smrt z vyděšení – nebojte se dělat chyby, nebojte se vymetat slepé uličky, nebojte se jít ven s kůží na trh. Víc prostoru a času než teď, kdy jste ještě na škole, na to už nikdy později nedostanete.

---